Podle fotek mi to připadá spíš jak konec srpna, jsou tak zvláštně dožluta - jako dřív, když se fotilo ještě na orwo. (Asi většina z vás, mladých, netuší, o čem je řeč.)
Dnes jsem šla v půl osmý večer se Cherry na procházku a měla jsem v sobě tichou vnitřní radost, že jdu se psem na procházku. Nevím, jestli ji taky někdy máte. Tu radost jen tak.
Naše nejobvyklejší cesta je mezi poli, cca 3 km. Dnes jsem zjistila, že stezka je nově upravená, rozšířená, někde i vysekané keře, a celé mi to dávalo smysl. Viděla jsem v tom dokonce kompozici, a měla jsem ještě větší tichou radost. Jestli mi teda jako rozumíte.
Obvykle, když chodím sama a s nikým si nepovídám, tak moje hlava okamžitě produkuje příběhy, nebo aspoň situace. Nebo dialogy. Zápletku. Dneska nic, a to mi udělalo taky radost. Že jsem ji dokázala naladit jenom na tu radost.
Děkuju za všechny vaše rady ohledně levandule! Jsem zvědavá, jestli se zmůžu aspoň na to usušení, anebo ji nechám včelkám. U nás teda hlavně čmelákům.
Tobís roste jako z vody!
To je pro mě absolutní a největší relax! Vzít psa, vydat se do polí a celou dobu nepotkat živou duši (srnky a zajíce nepočítám). Tobísek je sladký :)
OdpovědětVymazatMilá Lucie,
OdpovědětVymazatmoc ráda k Vám chodím nahlížet, skvělý a inspirativní blog. Místa na fotografiích velmi důvěrně znám a miluji. Pocity při procházkách mívám podobné. Jen nyní smutním, můj pes je starý a dlouhé procházky mu již nesvědčí. Moc zdravím a těším se na další Vaše příspěvky na blogu.Helena
Jako by v tom kbelíku seděl malý Kryštof. Ty oči... je kouzelný. Podobá se Tobís svému tatínkovi ve stejném věku? Třeba se mýlím,ale jak na mne vykoukla ta fotka, říkám si : celý Kryštof.
OdpovědětVymazatMarcelo, ahoj, podle fotek vůbec ne. Je mnohem hezčí :)
Vymazat