Nedělní ráno

jsme strávili ve Veletržním paláci. Kavárna CAFE JEDNA, která je volně přístupná, je otevřená od půl desáté a galerie od deseti. Byli jsme tam nejdřív skoro sami, ale brzy se zaplnila. Vřele ji doporučuji, mají úžasný jídelní list, po letech jsem snídala studenou ovesnou kaši s malinami. Nevěděla jsem, co dřív si vybrat. Zážitek!
 
Na výstavy jsem nejdřív vůbec nechtěla jít, protože jsem si ráno omylem místo jednoho prášku na tlak vzala dva a byla jsem jak mátoha. Ale když už jsme tam byli .... nelitovala jsem.
Nejsilnější je určitě instalace umělce Aj Wej-wej, která je jeho pohledem na uprchlickou krizi. Možná vám tohle téma přijde zprofanované, ale tady zjistíte, že o něm vlastně nic nevíte. Protože známe jen její odraz prostřednictvím politiků a médií, většina z nás žádnou osobní zkušenost nemá. Já sama třeba nemám absolutně jasno, jak se k celé té tragédii postavit. Zjistila jsem, že jsem humanista a zároveň velký sobec (sobec utlačuje humanistu), protože nenávidím jakékoli utrpení, ale zároveň se bojím o svobodu, kterou mám(e).
 
Aj Wej-wej se vydal do Řecka, Turecka, Jordánska, Izraele atd., aby si vytvořil vlastní názor opřený o vlastní zkušenost. V jednom uprchlickém táboře v řeckém městečku posbíral věci, které tu zbyly po uprchlících, nechal je vyprat a vyžehlit, a vytvořil z nich velmi působivou instalaci. Nazval ji Laundromat.
 














 









 Aj Wej-wej



























 











Tohle už není žádná instalace, ale Stromovka
 

 

4 komentáře:

  1. Ahoj Luci, díky za doporučení. To se půjdu podívat.

    OdpovědětVymazat
  2. Jenom to vidím, polívá mě hrůza a stud. A nevím, co víc. Jestli je mi hanba z mého sobeckého ega, nebo z toho, co se kolem nás daně. O to víc, že by moje dítě mohlo mít stejně tričko, jako je to se srdíčkem. Asi bych výstavu nezvládla, ale díky vám za zprostředkování! Eliska

    OdpovědětVymazat